BLOG Olgy Porrini: Víte, proč se někdy nic nedaří?
Život nejde podle plánu. Je to stejné jako s počasím. Jeden den svítí slunce, ale na druhý den se probudíte a jejda – prší! Jít se vykoupat musí jít stranou, a tak jste nuceni svůj plán přehodnotit. Člověk musí myslet na to, že nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Vše v životě je dočasné. Ale nebojte se, po noci přijde vždycky den. A po těch špatných dnech zase ty lepší, ne-li přímo úžasné.
Olga Porrini
Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.
Také to určitě znáte. Všechno, na co sáhnete, je katastrofa. Většinou to už začne budíkem. Zazvoní pozdě. Buď jste si ho špatně nařídili, nebo do něj vstoupil zlý duch, anebo jednoduše zazvonil a vy jste ho zaklapli. Tak nějak automaticky. Rychle vstanete, vyčistíte si zuby a bez snídaně ženete na tramvaj. Ta vám jako na potvoru ujede pod nosem. Bodejť by ne! Máte přece "den blbec". V práci se přiženete na poradu o hodinu později a zdvižené obočí svého šéfa přejdete mlčením.
Takové dny také mívám. Ať dělám, co dělám, ne a ne to zlomit. Ať volám, kam volám, všude obsazeno, v lepším případě mi to zvednou, ale cokoliv potřebuji, je odmítnuto. Jak říkám, "den blbec". Já nevím jak vy, ale já už přišla na to, nenechat se vyvést z míry a prostě ten den nějak přečkat. Dělat jen to nejnutnější a s půlnocí věřit, že už mám ten den za sebou a že zítra to bude úplně jiné. Radostnější. Lepší. Aspoň doufám. I když, mezi námi, ono těch zlých dnů může být za sebou i víc.
Co tedy dělat, když takovýto den nebo dny dorazí? Určitě nepropadat panice. A taky netlačit na pilu. Nedívat se do kalendáře. Mohli byste totiž zjistit, že je pátek a ke všemu třináctého. To by vám na sebevědomí určitě nepřidalo. Prostě nezoufejte. Nejste jediní, kteří mají černé dny! Máme je všichni. Všichni něco ztrácíme, rozbíjíme, nefungujeme tak, jak jsme zvyklí! Nejhorší je začít se litovat. Proč zrovna já mám takovou smůlu? Proč ne Jarda Hrdlička? Hněv, lítost a podrážděnost situaci určitě nevyřeší. Vždyť může být i hůř. A znáte to, co se říká - co tě nezabije, to tě posílí. Úplně nejlepší je ten den prospat. To bohužel asi nejde. Nebo poslouchat dobrou muziku, podívat se na dobrý film. Tak to asi bude také problém, pokud nejde o sobotu nebo neděli. Prostě život není jen pozitivní, má své světlé a temné stránky. A po dešti vyjde slunce. A někdy dokonce i duha.
Pak jsou zase ty dny, kdy se daří úplně všechno. Až se občas zastydíte, jak vám jde vše od ruky, aniž byste se o to zvlášť zasloužili. Prostě den, kdy vám štěstěna přeje. A začíná to už tou ranní kávou. Nebo vlastně vstáváním. Následuje dobrý pocit, že vše je tak, jak má být. Je v nás taková čirá radost, že je fajn být na světě. Venku je modrá obloha, v zrcadle zjistíte, že vám to sluší, a řidič tramvaje vám neujede před nosem. Naopak, světe div se! Počká, a ještě se usměje. V práci, na co sáhnete, je úspěšné na sto dvacet procent. Ozývají se vám přátelé, které jste již dlouho neviděli, a doma čeká kytice od partnera. Ke všemu dostanete ještě skvělou nabídku na novou práci. Jo, i takovéto dny jsou! A máme je zase všichni. Je to přirozené, jednou dole, jednou nahoře. Jako by nám někdo tam "v nebi" dával na srozuměnou, že pokud bychom byli nahoře pořád, tak bychom si toho ani moc nevážili.
No a co vám přát? Těch slunných dnů co nejvíce a těch "dnů blbců" co nejméně. A když už přijdou, vědět, že je máme všichni. Bezdomovec i anglická královna.
A tak na závěr zase jeden citát.
"Dýchej. Tohle je špatný den, ne špatný život." Ashley Purdy, americký hudebník.
A jak to vidíte vy?
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
